Investice do nemovitostí: jistota pro investora, menší přínos pro ekonomiku?

V České republice máme hluboce zakořeněnou víru v investice do nemovitostí. Říká se, že „investiční jistota cihel“ je sázka na bezpečí – mnoho Čechů raději ukládá peníze do bytů či zlata namísto do akcií. Je pravda, že vlastnit byt nebo pozemek působí hmatatelně a stabilně. Když koupím byt, mám reálné aktivum, na které si mohu sáhnout, a navíc očekávám, že jeho hodnota v čase poroste. Navíc mohu mít z nemovitosti příjem (například z pronájmu) a říká se, že pozemky se už nevyrábějí, takže jejich cena může jen stoupat. Pro jednotlivce je to tedy zdánlivě ideální investice – kombinuje pocit bezpečí s potenciálem zhodnocení.

Z pohledu celé ekonomiky je však otázka, jaký skutečný užitek přináší masivní proud peněz do nemovitostí. Pokud koupím již postavený byt od předchozího majitele, nevytvořil jsem žádnou novou hodnotu – jen jsem převzal existující aktivum. Samotná výstavba nemovitosti sice jednorázově zvýší HDP (skrze aktivitu ve stavebnictví a souvisejících odvětvích), ale jakmile je postaveno, další obchodování s byty či pozemky už nové statky a služby netvoří. Peníze investované do nemovitostí či zlata nevytváří dostatečnou přidanou hodnotu a ekonomice přispívají jen omezeně. Jinak řečeno – koupí bytu sice ochráním své úspory, ale ekonomika jako celek z toho moc nemá. Pokud by takhle uložil úspory každý, ekonomika nebude mít z čeho žít.

Navíc investování do nemovitostí ve městech může mít i vedlejší negativní efekty. Setkávám se s názory známých, že “byt v Praze se neztratí” – a tak není neobvyklé, že si lidé pořizují druhý či třetí byt čistě jako investici. Část bytů přitom může zůstat dlouhodobě prázdná – peníze v nich jsou doslova „uložené“. Nepřispívají spotřebě ani zaměstnanosti, jen zvyšují ceny pro ostatní.

Investice do akcií: kapitál pro firmy, inovace a růst HDP

Na druhou stranu tu máme investice do akcií – tedy do podílů ve firmách. Můj kamarád v hospodě namítal, že akcie jsou riskantní a nejisté: „Firmy můžou zkrachovat, akcie můžou spadnout, nemáš v ruce nic hmatatelného.“ Ano, hodnota akcií skutečně kolísá a není zaručena. Krátkodobě může hodnota portfolia padat, jak jsme viděli například během finanční krize nebo pandemie. Dlouhodobě však ceny akcií rostou spolu s růstem ekonomiky. Jinými slovy, pokud naše ekonomika v dlouhém horizontu roste, roste i hodnota akcií podniků, které v té ekonomice působí.

Proč vlastně považuji investice do akcií za přínosné pro celou společnost? Když si koupím akcii, nestává se jen to, že jsem možná vydělal na budoucím růstu její ceny. Hlavně tím poskytuji kapitál firmě, která ho může využít k rozvoji svého byznysu. Firmy mohou díky kapitálu z burzy (nebo od soukromých investorů) investovat do vzdělávání, vývoje a inovací – a právě zkušená pracovní síla, nové produkty a technologie násobí přidanou hodnotu a posouvají dopředu nejen danou firmu, ale celou ekonomiku.

Samozřejmě, nechci tvrdit, že jediná správná investice jsou akcie nebo že realitní investice nemají vůbec žádný význam. Zdravá ekonomika potřebuje obojí – stabilní trh s bydlením i dynamický kapitálový trh. Jde však o poměr a rovnováhu. Pokud příliš velká část úspor obyvatel míří do „mrtvých“ aktiv, které jen sedí na hodnotě, ekonomika může ztrácet dech. Kapitalismus funguje, jen když se peníze točí a financují nové nápady a projekty.

Závěr: výzva k podpoře investiční gramotnosti a produktivních investic

Máme zde jasný závěr: čím více peněz proudí do produktivních investic, tím lépe pro celou ekonomiku. Investice do akcií, fondů či do rozvoje firem pomáhají vytvářet hodnoty, pracovní místa a zvyšují HDP. Naproti tomu peníze „zaparkované“ v neproduktivních aktivech typu prázdných pozemků, neobývaných bytů či zlata ekonomický růst nepohánějí – spíše naopak, mohou vést ke stagnaci, růstu cen aktiv a k nerovnostem, aniž by přinesly užitek širší společnosti.

Co s tím? Domnívám se, že řešení je částečně v omezení investic do nemovitostí, nejedná se o zákaz, ale nasměrování kapitálu jinam.

Stát by měl podporovat investiční gramotnost obyvatel – aby lidé rozuměli možnostem, rizikům a přínosům různých typů investic. Vedle vzdělávání může pomoci i role státu v nastavení pobídek: například daňové úlevy či programy na podporu investic do inovativních odvětví mohou nasměrovat soukromý kapitál tam, kde vytváří skutečnou hodnotu.

Závěrem tedy apeluji: točme peníze v ekonomice produktivně. Každý z nás jako investor – ať už malý střadatel nebo větší hráč – může přispět k tomu, že naše úspory nebudou jen “ležet ladem”, ale pomohou financovat budoucí prosperitu. Směřujme kapitál tam, kde pracuje. Je to výhodné nejen pro nás, ale i pro celou společnost a ekonomiku.